Vzhledem k letošnímu počasí musíme termín odjezdu do Dolomit odložit o týden,kdy by se měly postupující fronty přesunout přes Alpy.Poslední termín odjezdu je pátek 17.30hod z Poličky.V seskupení našeho silného Berkleyského spolku vyrážíme Radek,Pavel,Petr a 15 letý miniBerkley směr Wien,Klagenfurt,S.Candido a Tre Cime.Po vystřídání za volantem dorážíme něco po 3. hodině na parkoviště z jihu Čim.Počasí nevypadá moc valně a tak si dáme chrupku v sedadlech auta,takže ani nevytahujem spacáky a už chrníme.Po šesté se rychle budíme s tím,že je dost pozdě na nástup do zdi,zkoušíme zjistit počasí na chatě, něco pojíme a nabuzeni lezením valíme pod severní stěny.Něco po deváté jsme u nástupu cesty Comici na Cimu Grande.To co na nás čeká je však bestiální,v cestě se nachází 16 lezců!!Chvíli váháme zdali to má smysl a nakonec rezignujem s tím,že máme vybavení na bivak,tak jdem do toho.

Času do večera je dost.Lezení v téhle stěně určitě stojí za to,expozice,volné lezení,kvalitní matroš,to vše hovoří za sebe.Asi 1,5hod od nástupu do stěny ještě přichází němci a jdou také do Comiciho,tak to je už nářez, vloni jsme z direttissimy sledovali nával 11 lezců v této cestě a dnes je to celkem s náma 22 lezců!!Aspoň je vidět,že by počasí mělo vydržet.Lezení je pomalé,na štandech je nás někdy i 5.Máme pohodu a tak se občas zastihnem jak nedostatek spánku s náma cloumá.Je 12.30 a nikam jsme se skoro nepohli,4.délka.Čím jsme výš tím se to konečně začíná zrychlovat.Nejtěžší délky jsou 7- až 7.Daří se lézt RP.Na rampu dorážíme okolo 19 hod,potřebujem upravit bivak pod převisem a vyčkáváme kluky.

Máme PMR vysilačky (velice se nám už osvěčily jak v horách,tak při ztrátě ve městě)takže není problém a víme,kde se Berklejáci nachází.Sestup z Cimy už dobře známe a bivak na rampě také.Vše jde podle plánu.Ranní výhled z bivaku je super,když prosvítají první paprsky vyrážíme k sestupu.Tři slanění a sestupem jsme za 2 hoďky dole pod J stěnou.Platíme parking (pěkně podražily 18 euro) a dáme veget.Čechiš pivko, jídlo, pivko no to je žrádlo.Je pařák a vypadá to ,že se něco přižene.Na chatě zjišťujeme,že by po přechodu fronty mělo být 3 dny dobré počasí.Vymýšlíme další plán,který nakonec zní:Mt.Agner S hrana.Nejvyšší stěna Dolomit 1600m.A tak po přehlídnutí silnice na mapě valíme přes passo Duran,kde na krásném odpočívadle přespíme,ale to už přechází zmiňovaná fronta,deště a bouřky.Druhý den dopoledne jedem do Agorda a Col di Pra.Couračka po městě a pak směr Valle di San Lucano.Přespáváme v údolí u řeky,která je téměř bez vody.Ráno nás Radek s Petrem vyloží u odbočky na biv.Cozzolino a přejíždí ke kostelu v Taibon Agordino.Zpět k nám stopem a okolo 10.hod vyrážíme z 800m.n.m k úpatí pilíře,kde jsme ve 12 hod.Výška 1260m.n.m.Lezení této spodní asi 500m části pilíře je opravdový zážitek pro zahradníky a lesníky,zhruba 16 délek lezení mezi mokrou skálou,mechy,klečí a volnými kameny,kdy se v 19.hod konečně dostáváme na bivakovou lávku pod převislou stěnou.Kletry těžknou,celkem máme na dvojici asi 5,5 l tekutin.Upravujem bivak a Radkovi při čištění stěny nad plošinkou zhučí šutr přímo na rameno.Tak tak a měl ho na hlavě.Luxusní místečko na bivak,takže dáme pár piv (respektivě každá dvojka dvě třetinky,spíše tedy jedinec z každé dvojky) papu a zkoušíme zaspat,daří se to asi 5x za noc.Ale krásná jasná noc dává tušit krásný zítřejší den.

 Ráno okolo 7.hod vyrážíme za super počasí pilířem vzhůru,konečně lezení,čeká nás ještě něco okolo 1100 metrů - asi 40 délek lezení.Celkem se v pilíři zhruba v každé čtvrtině nachází místa pro případný bivak.Ve vrchní třetině se hrana rapidně zvedá a také lezení přitvrzuje.I ty skoby se tu začínají vidět.Obtížnost nejtěžší délky je 6+/7-RP,vše lezeme s útočákama.Okolo 19. hod. jsme na plošině ústící k ferrátě na vrchol.Je 19.30 a kocháme se západem slunce a malbou mraků s panoramou okolních čim z vrcholu Agneru.(2872m.n m)Z údolí jsme nastoupali něco přes dva kilometry.Ještě rychle za světla k bivakové boudě do západního sedla ve výšce 2700m.n m.No to je překvápko bouda je plná Maďarů,já s Marťasem se naskládáme na vrchní regál pod stříšku a Radek s Petrem na podlaze chaty.Reakce děvčat je téměř okamžitá,parfém ala Francé po dvoudenním lezení určitě není ten pravý,ale to je nám v této chvíli úplně jedno,hlavně že máme kde složit hlavu.Ráno turisti balí a tak se válíme bez žádného spěchu na postýlkách až do 8 hodin.Balíme věci,úklid chaty a alou do údolí, jdeme klasikou sestupovkou (č:700).Pod pásmem klečí začíná turistika v supr scenérii.Při hledání cesty(č:769), Radek vypustí....."tady je hoven jak nasráno".A má pravdu.Ne však lidských ale kravích!Cestu se nám daří nalézt,jdem podél vrstevnic východním směrem až do Taibonu (13,30 hod).Další překvápko, když vylézáme z lesa akorát naproti zaparkovanému autu.Teď už nezbývá nic jen to trochu zapít v baru v Col di Pra.V taverně je jediný místní třiašedesátník, hned se s náma dává do řeči.Občas zapojíme ruce a nohy a jak se krásně popíjí domluvíme bez problémů,děda zaplatí první rundu a tak mu necháváme taky trochu toho českého moku sebou.Klasik, no řek bych dobrý Čehůň.Jedem spát na naše místečko u řeky, konečně udělat svařáček,ta flaška s náma cestuje už aspoň 1,5 roku.

Bohužel se při svitu čelovek podaří místo koření nasypat do vínečka sušený česnek a tak celá kalorická bomba dostává úplně jinou dimenzi.Po zcezení a zkoušce tvrdosti Berklejáků putuje tato rajská droga do lesa.Asi už měknem.....Ráno koupačka,opatrná hygiena, aby nás naše polovičky poznali a valíme dom.Přichází fronta a tak nám to vyšlo akorát.Díky Dolomity za každý pěkný ráno ......