Dolomity, Arco, Martinswand - 22.7.-3.8.2003
Vyjíždíme už v úterý,aby jsme si trochu odpočali od běžných záležitostí.Na dálnicích v rakousku se jelo bezvadně.Jeli jsme přes průsmyk Brenner, kde je krásná příroda.Trasa vedla do známého a krásného italského města zvaného Arco.
Ve městě jsme se podívaly na stěnu,na které se leze nejprestižnější závod na světě-Rock of master.Hned první den,kdy jsme přijeli,nás čekal náročný výstup na Horu u městečka Riva Del Garda.V domění,že to vylezeme za 3 hodiny jsme zjistili,že jde o celodenní výstup s převýšením 1100 metrů.Mamka,čeho se nejvýce obávala byly dva železné téměř kolmé žebříky.Poté se ukázalo,že nejde o kolmé ale o šikmé žebříky.Ten kdo nás překvapoval byl Péťa, který měl nejvýce energie a neměl žádný strach z výšek.Vrcholové vylézání bylo nepříjemné,neboť jsme se drali hustým houštím a sesypávající se hlínou.Po dlouhém a usilovném škrábání jsme uviděli vrchol s křížem ,kde sedělo pár lidí.Mamka už nemohla ,ale nakonec to vylezla.Vrchol ferraty je v 1830 metrech nad mořem.Ze shora je nádherný výhled na okolní hory jako třeba na skupinu Pala.Celkově výstup trval cca 5 hodin a sestup 2 hodiny po vyšlapaných stezkách.Večer přejíždíme k Jezeru Lago Di Garda.V blízkosti není žádný kemp a tak jsme si našli místo na vaření, a to parkoviště.Po dojezení jdeme najít místo pro spaní.Také se nesmí přespávat ,ale řešení bylo takové,že jsme si lehli pod skálu aby nás nenašli.Druhý den ráno ,po snídani byla koupačka v Lagu.Teplota vody byla asi 20 stupňů.Nedaleko parkoviště vylézají z vody šikmé plotny Torbole.Obtížnost cest byla od 3+ po 6a francouzký.Délka byla až 4 délky,takže cca 130 metrů.Odpoledne jsme vyrazili do Dolomit na Cinque Torri.Cestou jsme projeli známá sedla jako Passo Falzarego nebo Sella Pass.Ze Selly je krásně vidět severní stěna Marmolady a její ledovec.Po třech hodinách klikaté cesty je vidět Cinque Torri a naproti masiv Toffany.Zastavili jsme u kamenitého parkoviště,kde za nedlouho přijel Hanzek a Piki a jelo se nahoru na Cinque.Z parkoviště je to asi 4 km po prudce zvedající se cestě k chatě pod Torri.Já jsem šel pro vodu k prameni,který teče 200 metrů vlevo od Cinque, JZ směrem.Tady se také nesmí spát a tak nás policista v zeleném probudil,že je to tu zakázané.Na hoře vede krásná sice málo zajištěná cesta čelem nejvyšší věže,která má přes 250 metrů.Vynikající turistika je pod Toffanou,kde se dají procházet štoly z 2.světové války až 300 metrů dlouhé.Lezení zabere dost času, a tak jsme šli dolů až v 9 hodin a přejeli pod Toffanu.U chaty je velké parkoviště kde nikomu nevadí,že tady někdo spí.V noci přišla největší bouřka,kterou jsem kdy nezažil.K ránu přišla drzá liška a začala do mně strkat.Okolo 8 hodiny byly skály překvapivě suché,proto jsme se mohli vydat na ferrátu Givanni Lipella,která vede přes jednu ze štol až na vrchol.Celkově trvá ferrata 7,5 hodiny,nebo kratší trasa 5,5 hodiny.Je velmi těžká zejména v horní části.Na vrchol jsme nedolezli z důvodu hosté mlhy a pršení.Sestup potom trvá asi2 hodiny po kamenité cestě.Na parkovišti nás čekali ostatní členové ze skupiny,kteří šli pouze tou kratší variantou.Večer padlo rozhodnutí,že se jede na Monte Agner,největší stěnu Dolomit a jelo se.Pod Agnerem jsme byli ještě toho večera.Ráno byla obhlídka stěny,kudy se poleze.K hlavní stěně trvá přes 2 hodiny.Pod severní stěnou je svítivě oranžová bivakovací chata pro 6 lidí.U několika tábořišť je čistá řeka kde se dá koupat.Tábořiště jsou mimochodem pár metrů od silnice.Počasí se tady mění celkem rychle.Protože nám začalo ráno pršet, jeli jsme domů.